10. září 1886 - Borovský požár

Byl pátek 10. září 1886, kdy - jak se vypravuje - šel syn řezníka Janáčka, žák páté třídy, do sklípku pod stodolou v čísle 108 pro maso. Po jeho odchodu ze sklípku vyšlehl oheň, zachvátil slámou obložené dveře a dral se do stodoly, která byla celá slámou naplněná!

Až o hodinu a půl rozhleslo se po Borové volání "hoří, hoří". Vítanou potravou pro tento ničivý živel byla jak suchá sláma, tak na troud vyschlé šindelové střechy. Oheň se rychle šířil i na sousední stavení a ani škola neunikla tomuto hroznému živlu.

Lid v zoufalství běhal sem a tam, žár byl tak hrozný, že nikdo ani po silnici jíti nemohl. Neštěstím bylo i to, že Borová neměla žádný hasičský sbor. Pomoc se dostavila záhy, první se dostavil požární sbor z Bělé, dále přijeli ze Ždírce, Ranska, Sobiňova, Krucemburku, Přibyslavi a Chotěboře. Dalším neštěstím bylo, že nebyla voda, rybníček na náměstí vyschl. Kde již hořelo, nechalo se stavení svému osudu..

Když se v pátek setmělo, byl z kopce od borovského kostelíčka takový pohled na ohnivé sloupy dýmu, jakoby se tu římský Nero opájel hrůzami.

Za dvě hodiny bylo dílo zhouby dokonáno, 64 čísel bylo zničeno. Stavení, úroda, hmotný majetek... vše si vzal oheň. Škoda byla vyčíslena na 100.000 zl. Nejvíce požár řádil ve škole, zničeny byly veškeré učebné pomůcky, žákovská i učitelská knihovna, obrazy, mapy a veškerý školní nábytek.

136 rodin nemělo, kam jít. Většina rodin bydlela po sklepích. V celé Borové nebyly ani žádné místnosti, kde by se vyučovat mohlo, proto byl počátek školního roku odložen, a to na 1. prosince 1886. Výuka probíhala v čísle popisném 78.

Velké ohně v Borové řádily i dříve

Podobný oheň Borová již zažila a to roku 1835. Tehdy vyhořelo 49 čísel. Roku 1861 zničeno bylo požárem devět čísel a roku 1878 asi šestnáct borovských domů. Cibulovitá střecha památného svatovítského kostelíčka vzala za své 26. ledna 1875, hořet tehdy začalo od blesku ze sněhové vánice..

Karel Kukulín - Borovská pamětní kniha, vzpomínky zapsal Jan Hruška, řídící učitel