Vánoce

Tak, jak se odvíjí náš život, promlouvá k nám obraz vánoc jinak. Vánoce jsou vždy jiné a připomenou nám něco nového. Jednou naše štěstí, jindy, v dobách těžkých, nám připomenou, jak je důležitá vzájemná láska a láska Boží, které převáží hmotnou nouzi, tíseň i lidský žal.

Vánoce jsou ve znamení radosti. K narozenému Ježíšovi přikvačili první pastýři. Těm zvěstoval přiletivší anděl narození děťátka, spasitele. Všichni andělé pak jásali a ohlašovali slávu Boží na výsostech a dobrou vůli a pokoj lidem na zemi. Po pastýřích přišli k Ježíškovi mudrci a králové. Scéna klanějících se králů přetrvává dodnes a to ve svátek na Tři krále, kdy znamenáme dveře domů trojitým křížkem a písmeny K+M+B.

Tyto známé litery neznamenají ale počáteční písmena mudrců, jak je mylně myšleno. Jsou zkratkou požehnání, a to: 

Pán (řecky Kristus) obydlí (latinsky mansionem) a ať žehná (latinsky benedicet). Lze tedy přečíst: Pán žehnej tomuto domu.

K vánocům patří stromek. Domů k nám zavítá kus zeleného voňavého lesa, někde stačí větve. Vzpomínám si na vyprávění rodičů, kdy se dříve přivazoval stromek ke stropu. Bylo to hlavně z nedostatku místa. Visely na něm křížaly, oříšky. A dárky tvořily hlavně potřebné věci.

Nesmíme zapomínat, že vánoce jsou hlavně svátky dětí. Zkusme si také hrát, možná si znovu připomenout, jaké to je. Zavzpomínat na svoje dětství, kdy jsme s rozzářenýma očima rozbalovali dárky pod třpytícím se stromkem, a když přišel čas, maminka nás čapla, umyla a uložila spát. A ráno jsme se nedočkavě budili, abychom si mohli s dárky hrát.

Po Štědrém dni následuje Boží hod. V tento svátek se dříve slavil zimní Slunovrat. V dnešní době je to spíše o setkávání rodiny a přátel.

Druhý svátek vánoční je svátek sv. Štěpána. Prý to byl velmi moudrý a vzdělaný muž, který z židovské víry přestoupil na křesťanskou, a to ho stálo život. Veřejně vinil židy ze smrti Ježíše a hlásal, že je roven Bohu. Díky těmto slovům si chudák vykoledoval smrt ukamenováním před Damašskou bránou do Jeruzaléma. Vánoce žádají, abychom připravili svoje srdce. Tam je potřeba uklidit, přichystat míso pro spočinutí a příchod Páně. Je třeba hledat smír, poté přijde i tichá radost a pokoj. A v dnešní uchvátané době si dejme ještě jeden úkol: zpomalit.

V tiché noci

zní jemně cinkot vloček sněhových

hvězdy se třpytí, padá sníh

mráz kreslí ve větvích

stříbrné obrazce.

A naše srdce přetékají

něžnou láskou,

radostí z narození Páně,

světlem z dětských očí

rozzářených...

Radostné vánoce všem.

Do vrby našeptala Jana Sobotková

Karel Kukulín